nová adresa – http://militiadei.forumczech.com


 
PříjemPříjem  PortálPortál  EventsEvents  CalendarCalendar  GalleryGallery  FAQFAQ  HledatHledat  Seznam uživatelůSeznam uživatelů  Uživatelské skupinyUživatelské skupiny  PřihlášeníPřihlášení  RegistraceRegistrace  

Share | 
 

 Mongolská armáda

Goto down 
AutorZpráva
Roman von Budweis
zemský komtur (Landkomtur)
zemský komtur (Landkomtur)
avatar

řády :
loajalita :
počet příspěvků : 1382
renomé : 663
věk : 56
vyznání : římskokatolictví
přesvědčení : konzervatismus

PříspěvekPředmět: Mongolská armáda    25.06.12 21:52

Jednalo se na svou dobu o mimořádně disciplinovaný, skvěle organizovaný a vysoce efektivní útvar.
Před každým velkým tažením se scházel sněm - kurultaj.



Špioni, kteří byli předem vysláni do vybraných zemí, o nich zde podávali informace.Vrchním velitelem vojska byl chán.
Všichni náčelníci a velitelé pověření vedením tažení postupně dostávali instrukce od vládce, i když podrobnosti plánu nechával na nich. Byla vybrána území, kde se armády měly sejít, trasy pochodu s vyznačením vhodných pastvin. Tažení začínalo obvykle počátkem jara, případně na podzim, kdy byli koně v dobré kondici.

Velká pozornost byla věnována propagandě a psychologickému zpracování obyvatelstva nepřátelského území, výjimkou nebylo ani uplácení. Vybraní agenti předem přesvědčovali zdejší lidi, že Mongolové budou nábožensky tolerantní, chudým slibovali pomoc proti bohatým, bohatým kupcům zaručovali bezpečnost obchodních cest. To poslední Mongolové opravdu dodrželi. Všem také tvrdili, že pokud se bez boje vzdají, Mongolové jim zajistí bezpečnost a mír. V opačném případě je čekají kruté tresty.



Armáda vstupovala na nepřátelské území v několika kolonách. Každá z nich se dělila na předvoj, hlavní voj, levé a pravé křídlo a zadní voj. Spojení mezi oddíly i kolonami zajišťovaly jízdní spojky a kouřové signály. Hlavním úkolem bylo zničit rozhodující síly protivníka. Proto byly u jednotlivých pevností nepřítele ponechávány pozorovací oddíly, většina armády se ale valila vpřed k rozhodující bitvě. Nepřátelskou armádu se vždy pokoušeli obklíčit. Nejprve kolem ní utvářely jednotlivé kolony velký kruh, ten pak postupně zužovali. Chovali se přitom trochu jako na lovu, který byl důležitou a povinnou součástí jejich bojové přípravy. Pokud neměli dost sil, aby prorazili linii protivníka, předstírali brzy ústup. Nepřítel se domníval, že prchají, začal je pronásledovat a brzy se dostal do připravené léčky a obklíčení.

Do boje se většinou nejprve zapojila lehká jízda, která vyčerpávala nepřítele nepřetržitými útoky a ústupy a neustále ho zasypávala množstvím šípů. Pohyby jízdy byly přesně řízeny pomocí praporků, v noci pak svítilnami různých barev. Když už byl nepřítel dostatečně oslaben, zaútočila těžká jízda a zlomila odpor. Ani rozbití hlavní armády nebylo ale důvodem k ukončení akci. Velký důraz se kladl i na pronásledování poraženého nepřítele a jeho definitivní zničení.
Velký důraz se kladl i na pronásledování poraženého nepřítele a jeho definitivní zničení. Tomu se už ale věnovala jen část armády, zatímco zbytek začal systematicky drancovat dobyté území. Evropské armády pronásledování příliš velkou pozornost nevěnovaly. Středověcí rytíři to nepokládali za příliš důstojné.

Zásadní význam luku a šípů v boji nebyl dán jen požadavky taktiky, měl i jistou psychologickou příčinu. Mimořádně bojovní Mongolové si totiž dost ošklivili krev a boj z blízka proto moc nemilovali. Zato šípem dokázali zasáhnout nepřítele až na 300 metrů, a to i v plném trysku. Stříleli v okamžiku, kdy se kůň nedotýkal země.



Všichni muži měli povinnost sloužit ve vojsku. Armáda byla budována na desítkovém systému až do deseti tisíc. Autorita každého velitele byla všemožně podporována. Už velitel desítky (arbanu) měl vlastní stan, oddělený od zbytku svého oddílu a jeho odměny byly desetkrát větší. V případě neuposlechnutí rozkazu byli všichni popraveni. Totéž je čekalo, pokud připustili zajetí svého velitele. Velitel neustále kontroloval, zda mají jeho podřízení veškerou výzbroj a výstroj v dokonalém pořádku a jsou okamžitě připraveni k boji. Nedostatky se opět přísně trestaly. Deset arbanů tvořilo rotu (zogun), tisíc mužů měl mingan, deset tisíc tümen, jehož velitele vybíral chán osobně.

Lehká jízda byla vybavená často jen luky a šípy, nepoužívala pancíře, přilby a často ani šavle, protože do boje zblízka prakticky nevstupovala. Těžká jízda měla přilbu, pancíř z kovu nebo silné kůže a štít. Pancíř chránil i koně. Výzbroj tvořila šavle nebo meč, kopí, luk a šípy, sekera a palcát. Existovala i středně těžká jízda, která se lišila hlavně tím, že její koně nebyli chráněni pancířem. Ta podporovala v dalších řadách těžkou jízdu, která nebyla příliš početná.
Pěchotu tvořili příslušníci porobených národů, ale v případě potřeby (např. při obléhání) bojovali disciplinovaně jako pěší i sami Mongolové.



Mongolové se brzy naučili dobývat i dobře opevněná města. K tomu často využívali zkušeností vojáků některých poražených národů. Měli k dispozici různá efektivní obléhací zařízení a byli schopni města tvrdě bombardovat. Aby zabránili dodávkám potravin nebo příchodu posil, často v určité vzdálenosti vybudovali dřevěné opevnění, obkličující město. . Hlavně díky spojencům ovládali Mongolové nejmodernější obléhací techniku. Jejich katapulty měly dostřel několik set metrů a metaly obrovské střely. Aby jich měli dostatek, použili, co bylo po ruce: mlýnské kameny, kmeny stromů nasáklé vodou, ale také mrtvoly nakažené morem atd. Pro Mongoly nebylo problémem zasypání ochranných příkopů, budování podzemních štol pod opevněním, přehrad, mostů apod. Pokud bylo potřeba překonat velkou řeku rychle, dovedli vyřešit i to. Zásoby se naložily na lehké vory ze dřeva a rákosu, které přivázali k ocasům koní, lidé použili ovčí žaludky naplněné vzduchem.



Armáda byla velmi mobilní a počítalo se s tím, že se bude živit hlavně na účet nepřítele. Přesto ale za ní táhla karavana velbloudů, vezoucí alespoň nejnutnější zásoby. Brzy ale na cizím území přinutili místní obyvatelstvo, aby je zásobovalo vším potřebným a vykonávalo potřebné práce. Do armády byly také začleňovány stále nové kontingenty spojenců, takže mnohdy byla na konci tažení větší než na počátku. V době Čingischánovy smrti měla 129 000 mužů, později byla několikanásobně početnější.
Ve štábech armád bývali i cizí odborníci a vědci, čínští chirurgové aj. Od Číňanů se Mongolové naučili navlékat si před bitvou hedvábné prádlo. V případě střelného poranění (šípem a později dokonce i kulkou) zůstala střela obalena hedvábím a dala se poměrně snadno vyjmout. Mongolská armáda byla všestranně fungujícím organizmem, který ve své době neměl obdoby.
Návrat nahoru Goto down
Zobrazit informace o autorovi
 
Mongolská armáda
Návrat nahoru 
Strana 1 z 1
 Similar topics
-
» Mongolská říše

Povolení tohoto fóra:Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru
Militia Dei :: 
Asia orientalis
 :: India, Asia orientalis et Asia austro-orientalis :: Východní Asie, Čína a Mongolsko
-
Přejdi na: